Proč nesvědomí

České nesvědomí je výborem mých textů, které jsem během posledních zhruba pěti let napsal pro svůj osobní blog Simindr.cz. Při jejich psaní mě nikdy nenapadlo, že by z nich mělo vzniknout něco podobného. V mém blogovacím psaní nikdy nebyl jasný plán, natož pak systém či strategie směřující k promyšlenému ucelenému tvaru.

V poslední době jsem však zjišťoval, že se k některým těm textům bezděčně vracím – že odkazuju do archívu, místo abych vymýšlel nový komentář na to, co se právě děje. Protože jakkoliv se ty komentáře vyjadřují k událostem aktuálním před několika lety, spojuje je jeden společný jmenovatel, který na důležitosti neztratil. Dopředu jsem si ho neuvědomoval, ale nejspíš ho do svého psaní podvědomě pořád promítám. S odstupem času jsem ho už schopen identifikovat a pojmenovat.

A tak jsem ty texty zkusil vybrat a dát dohromady a vetknul jsem jim jako onoho společného jmenovatele trochu troufalý název České nesvědomí. Složil jsem do jednoho celku mozaiku pokusů poukázat na českou neschopnost vyrovnat se s vlastní minulostí a svědomím, neschopnost přestat obalovat prohnilé kousky identity do chatrného pozlátka, které jsme schopni vidět jen my sami, neschopnost pořádně vyčistit zrcadlo, do kterého se každý den koukáme. Neschopnost, která ústí do předstírání hrdosti, výjimečnosti a nadřazenosti a kterou o to silněji kompenzačně doprovázejí zahořklost, frustrace a zpochybňování čehokoliv, obzvláště opravdovosti, zápalu a nadšení, vytrvalého úsilí a přirozené sebedůvěry.

Jsem přesvědčen, že pokud se nám nepodaří nahlédnout na sebe z realistické perspektivy, zůstaneme navždy po kolena v blátě vlastní minulosti, frustrací a komplexů. Přestaneme-li si namlouvat něco, co nejsme, můžeme naplnit to, co bychom mohli být. Nikdo jiný to za nás neudělá. Touhle knížkou bych k tomu chtěl svým minimalistickým vkladem přispět.

Chcete si knihu koupit? Pokračujte na speciální stránce.

 

Poděkování

Chtěl bych na tomto místě opravdu hodně poděkovat všem, kteří vzniku a finální podobě této knihy jakýmkoliv způsobem pomohli, za podporu i slova povzbuzení, která mi usnadnila celou práci dokončit. Bez toho bych to zvládal mnohem mnohem hůř.

Za neocenitelné rady, tipy, připomínky, komentáře a všemožnou další nezištnou pomoc však patří nekonečný dík především Ivaně Vávrové, Lence Petrašové, Olze Biernátové, Michalu Krausemu, Petru Koubskému, Josefu Bouškovi, Patricku Zandlovi, Josefu Šlerkovi, Marku Antošovi, Jindřichu Šídlovi a Davidu Slížkovi. Děkuju vám všem.

Největší zásluhu na celé knize však má Sylva, bez které by nic z toho nebylo, už proto, že má se mnou svatou trpělivost a je mým svědomím už skoro dvacet let.